Kovohutě Příbram

Lidové noviny | 16.09.2002

Čtenářská anketa Lidových novin a agentury KDO JE KDO představuje padesátku nejoblíbenějších firem

 
Projekt Lidových novin a agentury KDO JE KDO u příležitosti vydání encyklopedie Kdo je kdo v České republice měl za cíl upozornit na firmy, na které jsme pyšní, které vnímáme s úctou i s jistým sentimentem nebo s nimiž spojujeme pocity historického zakotvení. Již sanic zadání bylo ovšem spojeno se subjektivním hodnocením. Rodinní stříbro nelze koupit, dědí se z generace na generaci a stejně tak nelze najít kritéria, podle nichž můžeme jedni firmu za republikové rodinné stříbro označit, a druhou nikoliv. Podobně jako se tato metafora používá jako označení pro tradiční výrobek, nejčastěji v potravinářském nebo sklářském oboru, používá se rovněž pro statky kulturní (Karlovarský filmový festival, Pražské jaro), ale i sportovní (tenisový turnaj Czech Open). Nedávno dokonce představitel jedné nejmenované strany označil za rodinné stříbro celorepublikovou strukturu stranického aparátu.


Stříbrný boom nastal v 90. letech
O rodinném stříbru vystaveném v republikovém příborníku ovšem nejčastěji slyšíme a čteme v souvislostech s podnikáním, firmou, výrobcem, producentem. Prvorepubliková i poválečná publicistika a politika se tomuto pojmenování vyhýbala - jedna patrně nemusela a druhá nemohla -, takže tento frazém nenajdeme v žádném českém slovníku. Ze skříně jsme rodinné stříbro vytáhli až po roce 1989. Opravdový stříbrný boom pak vypukl v první polovině devadesátých let v souvislosti s privatizací státních podniků. Jeden z prvních (ne-li první) polistopadových politiků, kdo tato sousloví použil, byl Václav Havel, který už v září roku 1990 vyslovil obavu z jeho rozprodeje: ne náhodou jeho slova poté citoval i vlivný britský časopis The Economist. Asi nejčastěji s tímto termínem ale operoval Miloš Zeman, který jej často používal spolu s bonmotem o vlajkových lodích českého průmyslu, jimž se snažil zabrnkat na vlastenecké cítění. Pamatujete? Snad ani nepřekvapí, že bývalý ministerský předseda tuto metaforu použil několikrát v souvislosti s karlovarskou Becherovkou. Nejčastěji se hovořilo o rozprodeji, prodeji, brakování, nebo dokonce roztavení rodinného stříbra. Veřejné mínění se proti takovým prodejům stavělo odmítavě: podle ankety Institutu pro výzkum veřejného mínění z listopadu 1997 uvedlo 66 procent dotázaných, že takové podniky mají zůstat v českých rukou, 19 procent z nich ve svých odpovědích použilo přímo termínu rodinné stříbro. Stejně jako kritéria hodnocení toho, co vlastně máme za rodinné stříbro považovat, i jakákoliv manipulace s ním, zvláště pak jeho prodej vyvolávaly a vyvolávají nejrůznější vášně. Nicméně faktem je, že politika cílené podpory investic v posledních letech, spočívající v hledání partnerů pro české podniky, představuje zásadní obrat proti minulosti, kdy v zemi panovaly obavy z výprodeje rodinného stříbra. Prosperita podniku dostala přednost nad přepočítáváním, kolik akcií je v kterých rukou. Dnes ze sféry politické termín rodinné stříbro sestoupil spíše do oblasti mediální, Portál Newton IT, který se zabývá převáděním publicistických textů do počítačové podoby, uvádí pro rok 1997 110 užití, v roce 2001 byl termín užit 148krát. Snad jen s tím rozdílem, že už nepíšeme o tzv. "rodinném stříbru", ale prostě o rodinném stříbru. Skoro by se chtělo dodat s Karlem Čapkem: Jak třpytí se stříbrem třesavé klásky metlice. Že by i tady platilo známé mluviti stříbro, mlčeti zlato?


RODINNÉ STŘÍBRO
firmy a značky, které obdržely titul

Na konci listopadu minulého roku vyzvaly Lidové noviny spolu s agenturou KDO JE KDO své čtenáře, aby svým hlasováním rozhodli, které podniky považují za rodinné stříbro české ekonomiky. Naším cílem bylo představit podnikání, které podle slov ředitele agentury Kdo je kdo Michaela Třeštíka vytváří hodnoty, nad kterými má smysl se zamyslet. Nabídli jsme přitom 120 firem, které by se podle ekonomických odborníků mohly tímto titulem honosit. Abychom ale čtenáře neovlivňovali, měli možnost podle vlastního uvážení vybrat i ty značky, které v našem orientačním přehledu nenašli, takže mezi padesát vítězných firem se dostaly i značky, které se v loňském přehledu neobjevily. Na anketu odpovědělo celkem 865 čtenářů a čtenářek, tedy množství, které je srovnatelné s počtem respondentů u renomovaných sociologických agentur. Jejich hlasy potom určily 50 českých podniků, které podle nich mohou užívat titul RODINNÉ STŘÍBRO. Jejich přehled (nikoliv pořadí) přinášíme na této straně. Všem čtenářům, kteří se ankety zúčastnili, redakce LN i agentura KDO JE KDO děkuje.


1. Barum Continental
2. Baťa
3. Budějovický Budvar
4. Brisk Tábor
5. Crystalex
6. ČKD HOLDING
7. Český porcelán
8. Egermann
9. ETA
10. FAB
11. Granát
12. HARTMANN - RICO
13. HELLADA, a. s.
14. Chlumčanské keramické závody
15. IPS Skanska
16. Jan Becher
17. Jemča
18. Jitex Písek
19. Karlovarský porcelán
20. Kasalova Pila
21. KERAMOST
22. KOH-I-NOOR
23. Kovohutě Příbram
24. Kostelecké uzeniny
25. Lonka Příbor
26. Mattoni
27. Mora Moravia
28. Moser
29. Nábytek Exner
30. Národní hřebčín Kladruby
31. Okula Nýrsko
32. OLMA
33. Opavia
34. ORION
35. Petrof
36. Plzeňský Prazdroj
37. PRAGA Čáslav
38. Pribina
39. Prim
40. RAKO
41. SKLÁRNY KAVALIER
42. Solo SIRKÁRNA
43. Škoda Auto
44. Tatra
45. Tesla
46. TON
47. Tonak
48. Triola
49. VEBA
50. Viadrus